Mýty a fakta, či pověry a realita zemědělství - sucho

23. 10. 2020

Šrámek Petr ing, předseda a agronom, Družstvo vlastníků Police nad Metují

Tento text vychází pozdě, respektive mnohem lépe by vyzněl, kdyby v médiích pokračovalo vymývání mozků, jinak to nazvat nelze, o 500 letém suchu. A to je právě ten moment, kdy lidé přijdou na to, že se jim lže. V tomto případě bublina splaskla 20. června, kdy do té doby média posedlá suchem konstatovala, že je deficit srážek dopršen, spodní vody jsou doplněny a dokonce to byla výjimečně pravda.

K likvidaci pojmu o největším suchu za 500 let (měření probíhají přibližně 270 let, ani to demagogům nevadilo) stačilo, že konkrétně na Policku po velice suchém dubnu (14 mm srážek) napršelo v květnu lehce nadprůměrných 79 mm (asi 10 mm nad normál) a za prvních 19 červnových dní 107 mm, tedy k tomu datu asi 50 mm nad normál v červnu. Po velice suchém dubnu naprší za 50 dní 60 mm vody navíc (takový vytrvalejší 2 denní déšt) a média ukončují 500 leté sucho.

Pro úplnost uvádím, že když jsem zde popisoval senzacechtivost a lež tendenčních aktivistů a médií včetně veřejnoprávní TV, neznamená to, že sucho nebylo.

Viník sucha:
Každopádně byl hledán viník a byl nalezen. Viník sucha v ČR je zemědělec, konkrétně velké firmy s velkými lány, které pěstují řepku a kukuřici, které půdu připraví o vodu. Takto se většinou příčina sucha s určitými obměnami o škodlivosti zemědělců definovala. Napadá mě prostá námitka proti tomuto tendenčnímu verdiktu – co provedl český zemědělec v českých lesích, že jsou na troud?
To takový zemědělec v Rakousku má malá pole, spíše maličká a vodu tam má, psalo se. Také v ČR se tedy nařídilo omezit výměru pole do 30 ha pro zvýšení obsahu vody. Zmenšení polí přináší mnoho kladů, ale úsporu vody v půdě nějak nemohu nalézt (nezaměňovat s opatřením proti erozi). A na závěr k té velikosti polí u nás a jinde - jak to, že na jih od naší hranice měli na malých políčkách dle map sucha Evropy zrovna takové sucho, jako my? Ke špičkovým mediálním demagogiím slouží publikované údaje o spotřebě vody v zemědělství – např na kilogram pšenice se spotřebuje 400 litrů vody. Šílené číslo spotřeby vody na kilo obilí, a o to jde – šokovat a najít viníka sucha. Ano, na metru čtverečním se urodí 0,7 kg obilí a na tento metr spadne za dobu vegetace pšenice 600 litrů vody. Ale ta voda nikam nezmizela, je účastna v koloběhu vody v přírodě do poslední molekuly a pšenicí a polem pod ní pouze prošla. Z podobného blbákova (pardon) je obdobný údaj o spotřebě vody 15 000 litrů na výrobu kilogramu masa.

Po roce 1990 se zásadně skokem změnila 1000 let vyvážená zemědělská soustava (pole -krmivo – zvíře – hnůj - pole), jinými slovy ubyla i úplně zmizela živočišná výroba, především chov skotu s produkcí desítek milionů tun hnoje, který se vracel do půdy a způsoboval vedle dalšího vysokou vodní jímavost půd. S tím spojené bylo pro půdu přínosné pěstování víceletých pícnin na orné půdě, které v současnosti prakticky zmizelo - není čemu krmit. Nebylo to na rozhodnutí dnes kritizovaných zemědělců, ale ekonomická nutnost poté, co politici svojí nečinností i úmyslem způsobili likvidaci chovu skotu, především mléčného, která mimochodem trvá dodnes. Trpěná, zákonem zakázaná kartelová dohoda mlékáren o dnešní plošné ceně mléka v ČR je 8,20 kč. Přitom náklady na litr mléka dle státních institucí se pohybují mezi 8,4 a 9 korunami na litr !! A stavy zvířat tedy nadále klesají a hnůj na pole nepřibývá. A politici žvaní o organické hmotě v půdě! Nevolení pseudoodborníci v EU dokonce plánují v „zelené dohodě“ omezit chov skotu a výrobu mléka o 20-50% do 10 let. Bez studie a diskuze o přesahu tohoto záměru právě do obsahu látek v půdě vodu udržujících.

Zadržení vody v krajině:
Stovky opakujících se mouder o tom, že do ČR nic nevtéká, ale vše odtéká a tedy proto je nutné v ČR vodu zadržet. Obráceně – kdyby skrze náš stát protékal Dunaj, Rýn a Volha k tomu, tak je všev pořádku? No jistěže není, sucho by bylo navlas stejné, pominu-li zdroj vody k závlahám z těchto řek. Ale i zde jen zelinářů a ovocnářů, maximálně pěstitelů raných (= drahých) brambor. Závlahy klasických rostlinných komodit – obilí, řepky, pícnin apod. by nikdo nezaplatil. Navíc závlaha je z dlouhodobého hlediska spolehlivý likvidátor celých civilizací z důvodu zasolení půd.V zavlažovaných polích se prostě hromadí soli, které jinak v mírné koncentraci odnášejí řeky do moře.

V debatách o suchu se u nás motají dohromady HRUŠKY a JABLKA i další ovoce, markantní je to právě u toho pojmu zadržení vody v krajině. A řeší se dotované barely pod okap, které stejně už každý má, budování mokřadů, rybníků, přehrad…. Představme si desetitísíce nových tůní, mokřadů, rybníčků a desítky nových velkých přehrad – a vyřeší se co? Leccos ano, ale ne to podstatné, co chceme řešit, když se o suchu bavíme - a to je sucho krajinné a půdní – HRUŠKY.
A tím zadržováním vody v krajině se řeší hladina spodní vody, vodárenství, mikroklima, zvýšený a pestrý výskyt rostlin a živočichů ale i komárů, chov ryb, již uvedené závlahy, krajinná estetika, rekreace a volný čas obyvatel … moc mě toho už nenapadá, každopádně jde o JABLKA.
No a aby to nebylo jednoduché tak i takový mokřad vodu neprodukuje, jak jste si všichni doteď mysleli a v TV si to myslí nadále, ale spotřebovává. Voda je v krajině jen jedna a nechám-li ji někde nahromadit (jde to pouze v údolí), jinde bude nutně chybět, včetně zvýšeného odparu z hladiny vody stažené do mokřadu až 2 mm za den. To jsou paradoxy, že aktivisté? Podpora výsadeb stromů - nic proti stromům - ale pak se od iniciátorů dozvíte, že cílem výsadby vedle protierozního účinku (?) bylo právě zadržování vody, přičemž nic tak dokonale nepřipraví půdu o vodu než strom. (Nezaměňovat s lesem !) Politiky a alibismu spousty, po odbornosti aby zaplakal.

Těmto tendencím je ale nakloněna naprostá většina státních autorit i ekologických aktivistů a do takových projektů budou směřovány astronomické částky bez zhodnocení skutečného přínosu. Už teď je internet plný různých eko projektů, i mezinárodně vyzdvihovaných a ceněných, na pohled krásné meandry nové či obnovené, tůňky, mokřady, prostě pěkné, ale jablka. Navíc jsou vesměs budovány pouze v místech, která nedostatkem vody netrpí, naopak voda tam byla přítomna v dostatečném množství již dříve a je zdrojem pro ekologickou exhibici (obnovené meandry u Dyje, josefovské louky u Labe, tůně, rybníčky a mokřady v údolích s potokem…) Ty projekty nejsou špatné, ale hrušky neřeší. Špatné je, když se tváří jako účinná cesta v boji proti suchu. Pár metrů od tůní, mokřadů, rybníků ale začíná půdní krajinné sucho, tam nikdo rybníček, ke kterému přijede televize nevyprojektuje, protože to bez zdroje vody nejde a to se týká naprosté většiny území.

Při několikaletém sledování map sucha jsem zaznamenal zajímavý, dokonce opakovaný jev: největší, tj. extrémní sucho bývalo u třeboňských rybníků, tedy v oblasti, o které se shodneme, že nemá v zadržování vody v krajině nedostatky. Nejen stovky rybníků, ale i stoky, řeky, náhony, kanály, močály, potoky, též lesy prostě vodní ráj. To není hraní si s tůněmi a mokřady na potoce v údolíčku, ale projekt pana Krčína na stovkách kilometrů čtverečních, který dnes nikdo není schopen ve stejném rozsahu zopakovat. Přesto je o pár desítek metrů dál, v lese, či na zemědělské půdě sucho na popel.

Meliorace:
Jde o složitější pojem, který většina lidí používá jako název pro odvodnění půdy melioračními trubkami.Je to další viník sucha, který odvádí vodu z krajiny a který byl komunistickým režimem zbytečně nainstalován do půdy. Tak a teď jak to je opravdu.
První meliorace konkrétně na Broumovsku instalovali již Benediktýni a byly dřevěné. Další hospodáři, kteří meliorováním sledovali odvod vody z konkrétních ploch při přebytku vody v půdě při jarním tání byli Němci, bez toho by nemohli včas zasít. Tyto meliorace fungují dodnes. Spousta meliorací se dělala ve třicátých letech – nezaměstnaní odvodňovali ručně rýčem sakovákem (úzký a dlouhý) podmáčené louky, aby na nich šlo sklízet seno, tehdy se hledal každý kousek skliditelné plochy, protože rozměr živočišné výroby ve státě byl mnohem vyšší než dnes, bylo potřeba i seno z osečených příkopů u silnic. Hledači či spíše hlasatelé (oni hledat nepotřebují, oni rovnou mluví) příčin sucha tvrdí, že trubky v zemi odvedou srážkovou i podzemní vodu pryč a ta potom v krajině chybí. Veškerá voda, která ve vegetačním období spadne na zem se do těchto trubek nemůže dostat, protože je v půdě v kapilárách, laicky není tekoucí. Trubky odvedou pouze tekoucí vodu, jejíž množství je nad vodní kapacitu dané půdy, které půda již nepojme, což trvá pár dní při tání a deštích na přechodu zimy a jara nebo spodní vodu, která chce stoupat k povrchu a vytvořit bažinu. Pak meliorace tvoří pojistku pro nepřesáhnutí horní úrovně výšky spodní vody tak, aby pole bylo obdělávatelné. To se ale děje při nadbytku vody, ne při suchu. Vyjímečně mohou trubky fungovat i v létě po vytrvalých deštích, kdy spadne za pár dní 150-200 mm vody (150-200 litrů na metr čtvereční). Meliorace tedy krajinné sucho nezpůsobují.

Vedle toho jistě existují odvodněné plochy, které se z hlediska přítomnosti studní nebo rostlin a živočichů odvodňovat neměly a je vhodné meliorace v takovém místě zrušit. Pak existují plochy, kde je to sporné, zda ano či ne a na naprosté většině ploch meliorace slouží k umožnění obdělávání zemědělské půdy, aby se dalo zaset v termínu, kdy se set má a ne až o měsíc později až močály vyschnou.

Spodní voda pro odběr pitné vody (VAK Náchod) je v hloubce přes 60 m a přes všechna sucha v minulých letech se její úroveň nehnula ani o centimetr (ověřeno). Po deštích květen, červen se úplně doplnily i mělké zdroje a pramenné zářezy.

No a proč vlastně bylo a zase někdy bude sucho? To je o dvou věcech – o množství srážeka to spíše v průběhu vegetace, které někdy výrazně klesá a ještě více je to o zvýšeném odparu proti letům dřívějším v důsledku zvýšení letních teplot. Bývalo moc dní takzvaných pařáků, kterých ale třeba letos výrazně ubylo. Klima se mění, či spíše cykluje od nepaměti. Rozdíl mezi suchem před 73 či 150 lety a dneškem je pouze ten, že tehdy nebyla ukřičená média a jedinci, kteří mluví úplně do všeho a o problému místo pojmů hlásají své dojmy.

Úplně nakonec se zamyslete nad starým českým příslovím : „Sucho bídu nedělá“…. A já jako agronom dodávám: Ověřeno v praxi.

Třeboňsko s největším suchem byl opakovaný jev v průběhu několika let. (Intersucho, barevně)

Zpět